30 Lis Ve jménu lidskosti: městská čtvrť pro všechny!
Co bychom se měli naučit od zakladatelů Areálu Otto Wagnera a vzít si k srdci pro jeho transformaci.
Drazí přátelé, drazí společníci,
V jednom ze svých předchozích příspěvků na blogu jsem informoval, že nyní pomáhám vytvářet prosperující budoucnost v Areálu Otto Wagnera (zkráceně OWA) na kopcích na západě Vídně. Společně s odhodlanými a kompetentními lidmi z Otto Wagner Areal Revitalisierung GmbH budu v příštích letech pracovat na proměně města ve městě a pomáhat jej přeměnit z veřejného místa zdravotní péče, rekreace a léčení na veřejné místo vědecké, umělecké a podnikatelské tvorby a výroby.
K tomu je třeba se blíže podívat na pohnutou historii místa a záměry jeho zakladatelů. (O „matkách zakladatelkách“, tedy o četných ženách, které zajišťovaly fungování na počátek 20. století vysoce moderního sanatoria a pečovatelského domu péčí o nemocné a trpící i v obchodních podnicích nacházejících se v areálu, se bohužel potomci dozvěděli příliš málo).
„Nejkrásnější pro nejchudší!“
Na konci 19. století převládl ve vědě i ve společnosti názor, že duševně nemocní lidé by neměli být pouze izolováni nebo dokonce zavíráni, ale měli by být umístěni v prostředí, které by zvýšilo jejich šance na uzdravení, a tím prospělo široké veřejnosti – od kvality ovzduší ve vídeňském zeleném pásu až po rozsáhlou parkovou krajinu. Klinický pohled byl rozšířen o sociální a humanitární rozměr. Svědčí o tom jedna z nejvýraznějších staveb v areálu: Gesellschaftshaus navržený Otto Wagnerem, známější jako secesní divadlo na Baumgartner Höhe. Nachází se na centrální přístupové ose areálu a představuje takříkajíc umělecké centrum mezi správní budovou u vstupu do areálu a slavnou kupolovitou stavbou kostela svatého Leopolda na Steinhofu.
Gesellschaftshaus se prezentuje jako honosně řešená budova po vzoru italského paláce, jejíž secesní architektura využívá barokní a rokokové prvky. Zároveň se jedná o vysoce funkční budovu pro pořádání akcí a divadelních představení, kterou lze bez problémů využívat i dnes. Sloužila jako důstojné místo pro poučení, zábavu a rozptýlení: především pro pacienty, nemocné a trpící, kteří v okolních pavilonech doufali v uzdravení těla i duše. Pro zdravotnický personál, který sledoval představení na galerii, nebylo pochyb: divadlo, hudba, literatura a noblesa samotné budovy přispívaly k všestrannému zotavení jejich klientely. „Nejchudší nejkrásnější!“ říkali Otto Wagner a další vizionáři a zakladatelé. Bylo to možné i proto, že sanatorium a pečovatelský dům na Baumgartner Höhe byl určen pro všechny (!) sociální vrstvy. Výnosy ze sanatoria pro finančně lépe situované byly odváděny do pavilonů, kde se pečovalo o méně majetné.
Odvážně do nových časů
Sanatoria a pečovatelské domy ve Steinhofu ukončily éru azylů a blázinců způsobem, který byl světově proslulý svými rozměry, kvalitou a inovacemi. Pavilonový systém odpovídal specifickým léčebným potřebám různých klinických obrazů. Secesní divadlo s pozoruhodným rozpětím stropu sálu je raným ukázkovým příkladem možného využití železobetonu, tehdy nového stavebního materiálu.
Představy autorů projektu musely před zahájením stavebních prací i v jejich průběhu narazit na velký odpor: Leopold SteinerLeopold Steiner, křesťansko-sociální politik a strůjce rozsáhlého stavebního projektu, dokázal během několika dnů získat 110 výhodných pozemků [Plakolm-Forsthuber, s. 50], ale přesto se musel vypořádat s obviněními z plýtvání penězi, a to i z řad své vlastní strany. Projektanti museli snést i několik hrubých kritik; následník trůnu Franz-Ferdinand ve svém zahajovacím projevu 8. října 1907 veřejně kritizoval architekturu Otto Wagnera. Kvůli dnes nepředstavitelným pracovním podmínkám – dvanáctihodinové frontě včetně těžby pískovce na stavbě – došlo také ke stávkám stavebních dělníků a později i sklářů. Přesto se až 5 000 dělníků na stavbě podařilo postavit sanatoria a domy s pečovatelskou službou z kopců na předměstí za něco málo přes dva roky.
Základy „inkluze“ a „humanity“, na nichž byly sanatoria a pečovatelské domy ve Steinhofu postaveny, se ukázaly jako životaschopné i po letech hladomoru během první světové války a v době rozkvětu Rudé Vídně, než padly za oběť řádění nacionálních socialistů proti „nehodnému životu“.
Postavit se šílenství světa
Známý spisovatel Joseph Roth označil v roce 1919 sanatoria a pečovatelské domy ve Steinhofu za „ostrov šílenců“, „zahradní město šílenců“ a „útočiště pro ty, kteří selhali v šílenství světa“. O dobré století později se v tomto areálu s pavilony a parkem, divadlem, kostelem a četnými funkčními budovami chystá opětovná výstavba. Může zde začít proměna, která bude srovnatelná s výstavbou sanatorií a domovů důchodců. Vize: ostrov pro všechny, zahradní město kreativců, místo nadšenců, kteří se postaví šílenství světa. Přísady:– Všichni, kdo se chtějí stát součástí světa, se musí stát součástí světa: Odvaha, prozíravost, trpělivost – a společná vůle politiků, správců a tvůrčích sil v tomto městě a v této zemi. Přesně tak, jak to ukázali otcové zakladatelé sanatorií a pečovatelských domů ve Steinhofu. Právě díky jejich vídeňské směsici velkorysosti, vytrvalosti a smyslu pro konsenzuální řešení v detailech si můžeme 107 let po otevření areálu troufnout na revitalizaci města ve městě s tak kvalitní látkou.
Dnešní Areál Otto Wagnera se má proměnit v léčebné centrum pro svět a jeho nerovnováhu. Projekt skutečně evropských rozměrů, protože jde o propojení vědy a výzkumu, umění a podnikatelské tvořivosti v duchu humanity a osvěty. Spojení, které je založeno na tom, že lidé používají svůj intelekt bez vedení druhých, jak to formuloval Immanuel Kant ve svém eseji„Co je osvícení?“. Spojení, které podle mého nejhlubšího přesvědčení činí Evropu silnější, než by se mohlo zdát z celosvětového nárůstu autoritářských společností nebo neschopného technokapitalismu.
S tímto vědomím bych chtěl pokračovat v přesídlování Areálu Otto Wagnera a těším se na každého, kdo sdílí tento program nebo se chce stát jeho součástí.
Modelová dílna
Obrázky v tomto příspěvku pocházejí z úžasné dílny Roberta Hutflesse. Díky energii a vytrvalosti jeho a jeho kolegů vzniká od roku 1996 v Areálu Otto Wagnera stěžejní projekt, který vyzařuje daleko za hranice Vídně. Modelová dílna ve Steinhofu je projekt zaměstnávání a práce pro lidi se závislostí, kteří chtějí znovu převzít kontrolu nad svým životem.
Nikdy OWA nyní!
Pozor, průkopníci, zájemci a průzkumníci: Pokud plánujete přenést svou organizaci do Vídně, založit firmu a hledáte pro to ideální místo, můžete mě kontaktovat a domluvit si prohlídku na adrese cm@chrismueller.at.
Zdroje:
- Caroline Jäger-Klein, Sabine Plakolm-Forsthuber (eds.): The City Outside, Basel 2015.
- Mildred-Michèle Joerg-Ronceray: Zvláštní dům – secesní divadlo na Steinhofu, magisterská práce na univerzitě ve Štrasburku, 2019
- Nina-Maria Waltraud Jakob: Otto Wagner Areal am Steinhof, diplomová práce na TU Vídeň, 2020
- Sophie Ledebur: Poznání ústavní psychiatrie v moderní době. Zur Geschichte der Heil- und Pflegeanstalten Am Steinhof in Wien, disertační práce na Vídeňské univerzitě, 2011.
