21 Dub Božský Rafael Santi a jeho pitva antiky

Světoznámého renesančního malíře považuji za svatého pilíře rozvoje brownfieldů, protože byl kartografem architektonického atlasu ve starém Římě. V plodné výměně názorů s filozofem Berndem Waßem jsem našel klasifikaci.

„Il divino“ – božský – bylo jméno, které Rafael Santi dostal za svého života. I dnes. A nemám na mysli jen geniální díla, která jsou nám dnes známá. Rafael Santi, světoznámý malíř a architekt, kterého dnes většina lidí zná jen pod jeho křestním jménem, jehož genialita prozářila krátké období vrcholné renesance, který naplňoval své současníky bezmezným nadšením, „jehož umění bylo ztotožněno s absolutní harmonií a který se snažil realizovat estetiku nadčasové platnosti jako nikdo jiný, zůstal po celý život jeho žákem. Jeho učitelem, kterého měl stále na mysli, když vrhal na budoucnost – zejména na Řím – nové světlo, byla klasická antika – filozofie, rétorika a architektura,“ říká Bernd Waß.

Santi byl dlouho považován za největšího malíře všech dob, dohlížel na stavbu baziliky svatého Petra v Římě a získal si velkou slávu i díky svým krásným obrazům Madony: Rafael Santi, který se narodil v roce 1483 v Urbinu v Marche a zemřel o pouhých 37 let později v Římě, byl jedním z nejvýznamnějších umělců italské vrcholné renesance – a dnes bych se tomuto aspektu rád věnoval podrobněji, je to můj pilířový světec rozvoje brownfieldů.

Ne obchodní anděl, ale andělský podnikatel

Rozvoj brownfieldů vždy znamená objevování historie, zkoumání původu, vytváření budoucnosti – převod k novému využití. Nové není možné bez starého. Na tom se s Berndem Waßem shodneme. A také Rafael Santi a papež Lev X. Ten v roce 1518 napsal Rafaelovi dopis, ve kterém ho požádal o vytvoření kartografie existujících staveb a ruin. Požádal jsem Bernda Waße o filozofickou interpretaci tohoto dopisu.

„Raffaelův dopis medicejskému papeži Lvu X. lze interpretovat jako znovuobjevení vzpomínky. Přestože takzvaný „Rafaelův dopis“ je v podstatě průkopnickou architektonickou teorií moderního designu, která je platná dodnes, nebylo to Rafaelovým cílem. Cílem prefekta antických památek Říma bylo identifikovat zbývající ruiny, provést jejich pitvu a měření a na tomto základě je architektonicky zrekonstruovat – jakýsi architektonický atlas antické architektury, aby bylo možné v budoucnu utvářet ještě lépe než dosud v duchu antiky.“

Tato Rafaelova lekce o kouzlu minulosti, která pro mě byla v posledních letech zásadním objevem, dala vzniknout principu mé práce na „brownfields“ tohoto světa, průmyslových, architektonických a historických pustinách, které mají být nově využity z hlediska ekonomické a ekologické udržitelnosti: V současnosti se hledá minulost, a tím se odhaluje vzor budoucnosti. Tento základní princip archeologie budoucnosti, jak bych rád nazval svůj obor, vede ve svém uplatnění podle teze k budoucnosti, která odolá dotekům blahobytu, dobra: Modernost a lidskost.

Původ budoucích potřeb

Můj drahý přítel Bernd Waß mi ve své profesi filozofa potvrdil, že budoucnost potřebuje počátky a vidí nás v dobré společnosti:

„Kdyby naše vůle byla skutečně svobodná, tj. absolutně ničím determinovaná, a tedy ničím vedená, byla by dezorientovaná, a tudíž zbytečná. Svou sílu rozvíjí pouze tam, kde je nesvobodná, nakolik stojí na pevných základech minulosti. Právě odtud se mu zjevují orientační body, které ho udržují na správné cestě. Je-li naše láska k novému jako tyran, který vyhání staré z říše slavného, pak jsme ztraceni: budoucnost potřebuje původ. Tak to vyjádřil německý filozof Odo Marquard, protože v moderním světě podle něj stále více očekáváme, že budoucnost – ať už s dobrými, nebo špatnými pocity – bude nová. Ale nové – jak je to vůbec lidsky možné? Ne bez starého. Ačkoli velký potenciál nového a s ním spojené modernizace spočívá v emancipaci od jazykových, náboženských, kulturních a rodinných tradic původu, radikální neutralita původu, abychom opět použili Marquardova slova, vede k vůli, která zná jen zrychlení, ale žádnou lidskost. Musíme proto vyvrátit velkou Ingeborg Bachmannovou a konečně se stát vzdělanými studenty dějin. A nemusíme se stydět, protože jsme v dobré společnosti.“

Šílenství, které zapomnělo na minulost

Resumé na pozadí moderní společnosti, která často zapomíná na minulost a tleská těm, kteří myslí dopředu, dívají se dopředu a předvídají: hledejte minulost v přítomnosti, tak se objevuje šablona budoucnosti. Tento základní teorém archeologie budoucnosti vede ve své aplikaci k budoucnosti, která obstojí ve zkoušce toho, co je prosperující a dobré: Modernost a lidskost.