Na pesimismus je pozdě

Řekněte nám, jakými barvami chceme vymalovat budoucnost? Propadáme apoštolům apokalypsy, kteří předpovídají diktaturu strojů a umělé inteligence, ekopesimistům, kteří nám tvrdí, že už je na všechno pozdě?

Máme naslouchat těm, kteří u stolu štamgastů, v rodině nebo v sítích odmítají jakoukoli změnu klimatu jako mainstreamový humbuk a jakýkoli nesouhlas s technickým pokrokem jako bláboly o ekologickém zemědělství?

Kromě znepokojivých myšlenek a z nich vyplývajících činů existují v současnosti diametrálně odlišné představy, které si spojujeme s časem těsně za současností. Euforickou vizi propagují především americké technologické společnosti a slibuje budoucnost, v níž budeme jen sedět a nechávat za sebe rozhodovat inteligentní systémy. Na druhé straně apokalyptická vize vykouzlí digitální diktaturu, v níž lidé pod kontrolou korporací a počítačů ztratí veškeré soukromí a možnost sebeurčení, stroje a „ti nahoře“ převezmou všemocnost a my jako lidská rodina se ocitneme na pokraji zkázy.

Oběma názorům je společná pasivita člověka a pocit, že je vydán na milost a nemilost osudu s jeho sliby a hrozbami. Nic se nedá dělat!

Efektivní moc místo bezmoci

Strhněme z takových budoucností masky Medúzy a postavme nové majáky naděje ve společném, koordinovaném a strategickém úsilí. Vytvářejme nová vzdělávací centra, budujme střediska a laboratoře, investujme do stavebních chat a garáží pro vynálezce a pomáhejme ohromovat prostřednictvím komnat zázraků.

Raznice a dílna

Jako vývojář dílen a pracovišť a potomek hornické dynastie mohu říci, že vzácné zeminy stále patří mezi nejvyhledávanější suroviny na světě. Nyní však podpora kreativity a těžba inovací rozhoduje o úspěchu či neúspěchu celých společností. Důlní zlato budoucnosti tvoří základní sociální materiály, které jsou nezbytné pro neustálou obnovu civilizace: Poklady, s nimiž se obchoduje jako s poznatky, utopiemi nebo vizemi a které nejsou fosilizované. Hodnoty, které vznikají prostřednictvím umění, kultury, výzkumu nebo vzdělávání a množí se propagací a odlišují nás od senzorů, aplikací a robotů.

Proto jsou zapotřebí místa a lidé, kteří podporují kreativitu, podněcují představivost, chápou výzkum jako surovinu a vytvářejí nové sítě. Takto vznikají prototypy – sociální, technologické, politické a společenské. Univerzity a (technické) vysoké školy proto zůstávají magickými místy, kde se vizualizuje a rozhoduje o budoucnosti.

Renesance vesmíru

Zejména digitalizace vede k renesanci prostorovosti, a to jak fyzické, tak psychické. Vede nás ke znovuzrození haptiky, porozumění prostřednictvím chápání, zhodnocení symbolů, významu svobodné řeči a intenzivního naslouchání, požitku z exkluzivity a oddanosti kontemplaci.

Protopia

Utopické myšlení bylo často pohřbeno. Nekrology byly vždy předčasné. Dokud budou existovat lidé, kteří věří, že společnost bez násilí, nespravedlnosti, práce a ničení přírody je možná, a kteří jsou pobouřeni rozpory mezi skutečným a možným, budou malovat utopie. A: budou tyto idealizované vize začínat v současnosti a vychovávat další generace.

Ps. Co mě připravuje a udržuje pozitivní i přes vážné chvíle?

Je to vědomí, že jsme se vždy snažili slyšet neslyšené, vidět neviděné a řešit nevyřešené. Ať už 20 000 mil pod hladinou nebo nad mořem. Čelili jsme bestiím, bojovali s přílivem a odlivem i živly. Byli jsme u ledových ker, v mořských hlubinách i na Měsíci, čelili jsme pověrám a hledali svobodu od nedostatku a strachu.