
31 Pro Od Roma s láskou!
Katolická církev slaví v roce 2025 „Svatý rok“. Papež František zahájil jubilejní rok na Štědrý den otevřením Svatých dveří ve Svatopetrské bazilice. Vatikán očekává, že do Říma přijde přibližně 45 milionů poutníků a návštěvníků. Motto roku zní „Poutníci naděje“.

Na konci roku 2024 jsem se stal „poutníkem inspirace“. Řím se k tomu hodí v každém ohledu a v každém kontextu. Věčné město je svědectvím tvůrčí síly lidstva v každém póru a epoše.
Archeologie budoucnosti ve znamení naděje.
Jako developer míst, prostorů a nemovitostí se zvláštními vlastnostmi a transformací brownfieldů je pro mě „hlavní město světa“ obzvlášť zvláštní. Vždyť hrobka Rafaela Santiho se nachází v Pantheonu, jedné z nejlépe dochovaných staveb římského starověku, která si více než 1700 let mohla nárokovat největší kopuli na světě co do vnitřního průměru. Za 17 století, jaký to úspěch. Jaké místo uctívání tohoto tvůrčího člověka!

Santi byl dlouho považován za největšího malíře všech dob, dohlížel na stavbu baziliky svatého Petra v Římě a proslavil se v neposlední řadě svými obrazy Madony: Rafael Santi, který se narodil v roce 1483 v Urbinu v Marche a zemřel o pouhých 37 let později v Římě, byl jedním z nejvýznamnějších umělců italské vrcholné renesance – a dnes je, jak vysvětluje příspěvek na blogu Božský Rafael Santi a jeho pitva antiky, mým svatým pilířem rozvoje brownfieldů.
Kouzlo minulosti, touha po novém.
Tato Rafaelova lekce o kouzlu minulosti, která pro mě byla v posledních letech klíčovým objevem, dala základ mé práci na „brownfields“ tohoto světa, průmyslových, architektonických a historických pustinách, které mají být nově využity z hlediska ekonomické a ekologické udržitelnosti: V současnosti se hledá minulost, a tím se odhaluje vzor budoucnosti. Tento základní princip archeologie budoucnosti, jak bych rád nazval svůj obor, vede ve svém uplatnění podle teze k budoucnosti, která odolá dotekům blahobytu, dobra: Modernost a lidskost.

Rozvoj brownfieldů vždy znamená objevování historie, zkoumání původu, vytváření budoucnosti – převod k novému využití. Nové není možné bez starého. 2025 ne bez 2024. Zrození ne bez smrti. Život ne bez naděje. Kreativita ne bez inspirace.
V roce 1833 byly v Pantheonu exhumovány ostatky Rafaela Santiho. Jednoho dne byli studenti malířství na Akademii v San Luce požádáni, aby se s tužkou v ruce seřadili do dlouhé řady před Rafaelovou lebkou. Že by se božská inspirace z lebky přenášela na studenty umění? Jeden po druhém se lebky dotýkali v naději, že se jim dostane osvícení pro jejich vlastní umění a že se na ně přenese něco z dokonalosti a inspirace, kterou v sobě měl Rafael.
Kdo ví, možná stojím před sarkofágem „Il divino“, božského, z podobných důvodů.
Ať už je to jakkoli,
Grazie Roma, grazie Raffaello.
Un felice anno nuovo a tutti voi.
Modernità e umanità per il mondo.
Od Romů s láskou,
Chris Müller








