19 Čvn Světové město znamená lesní město
V těchto dnech se přijímá strategie pro Rakousko, která bohužel nezabrání dalšímu uzavírání. Přesto jsou zde volné nemovitosti o rozloze města Vídně. Recyklace půdy a zahušťování jsou správné strategie pro tuto dobu. Recyklovat a zahušťovat by se však mohly i nápady, které jsou na stole již dlouho.
MuseumsQuartier se rozhodlo zahájit ekologickou ofenzívu, kterou zveřejnilo pod názvem„MQ goes green“. Snížení tepelného ostrova pomocí co nejkreativnějších přístupů – důležitý pokrok pro mezinárodně uznávanou čtvrť! Nápady, které nás nechají vydechnout a které by mohly mít trvalý efekt z hlediska udržitelnosti. Protože: kosmopolitní město dnes znamená lesní město.
Neoficiální národní park v centru Vídně
V roce 2011, krátce předtím, než jsem měl možnost nahlédnout do budoucnosti Tabakfabrik Linz, jsem byl vyzván spolkovým ministerstvem, abych se ucházel o místo generálního ředitele Museumsquartier. Učinil jsem tak s konceptem neoficiálního národního parku v centru Vídně. Za jeho návrh měli být zodpovědní místní a zahraniční umělci. Biosféra uprostřed města, v níž se mělo jednat a hrát s tématy identity, společnosti, práce, prostoru, ekonomiky, ekologie, náboženství, civilizace a kultury. Pro vnitřní nádvoří MQ jsem naplánoval 25 tun původní půdy a další stovky měly následovat – v podobě kopců a cestiček, bujně osázených, rozvržených mezi rybníky a stromy.
Muzea byla propojena ve velkých výškách přístupnými hliníkovými chodníky, mezi nimiž byly nataženy sítě jako lehký strop nádvoří. Na hliníkové vazníky byla namontována světla a sprinklerové systémy. Instalovány byly také větrné stroje a reproduktory. Taková byla koncepce. Přibyly visuté mosty a lávky, vysoké tribuny, stromové domky, malý kemp, tábořiště a nudistická zóna.
Rostoucí instalace ve veřejném prostoru MQ brzy v mých představách zastínila rozměry a bohatstvím jakoukoli kulisu a rychle se stala kulisou pro akce všeho druhu. Včetně Instagramability, i když ta tehdy ještě neexistovala.
Sociální socha na pomezí politiky a umění
Považoval jsem ji za kombinaci divadelní instalace a sociální intervence a poskytl lidem a přírodě prostor k rozvinutí uprostřed vídeňské metropole v doprovodu politického a uměleckého umění. The programme ranged from „transcultural“ encounters and conversations to discussions on topics such as „minority rights vs. majority claims“, „tolerance, divergence & discrimination“, „homeland & identity“ to cooking goulash together and dancing the night away.
Instalace na pomezí politiky a umění popisovala změnu polohy a funkce MuseumsQuartier jako prostoru, který lze využít různými způsoby a který dává vizuální prostor stavu světa a možnostem jeho změny.
Sociální socha zároveň předznamenala proces. Měl vést ke společným výstavním a eventovým konceptům a také etablovat veřejný prostor Museumsquartier jako místo umění, reflexe a esteticko-politicko-společenské výměny. Koncepce předpokládala proměnu prostoru pro pořádání akcí a trávení volného času v umělecky a vědecky nabité laboratoře, které konfrontují společnost s jejími možnostmi a výzvami. Kaleidoskop aktuálních témat si měl najít cestu do MQ a neustále prosakovat do jednotlivých institucí, korespondovat s jejich obsahem a vytvářet tak kosmos současnosti.
Podzemní řeky a odstřelené vrcholky hor
Můj podnik byl tehdy zamítnut. Naštěstí – pro Vídeň i pro mě. Výsledkem bylo, že další představení v divadle Hausruck bylo úspěšné a já byl volný pro výzvu z Tabakfabrik, která následovala krátce poté. Než k tomu došlo, dostal jsem stížnost na „krádež horského štítu“. Důvodem byl vyhloubený prostor pro hru s příhodným názvem „Neuland“ během festivalu Ars Electronica 2011.
Dnes už se vrcholy nekradou, ale vybuchují – v důsledku antropogenní změny klimatu. Tahle utopie mě tehdy ani nenapadla, ale v Tyrolsku se to stalo až teď. Vědci zároveň nahlas přemýšlejí o tom, jak řeky, které jsme vyhnali pod zem, vrátit zpět na povrch. Ve Vídni si vzpomeňte na Krottenbachstraße nebo Alserbachstraße, které naznačují, kudy by nyní mohly téct ochlazující se potoky.
Nyní musíme pečlivě ošetřovat křehké rostlinky, jako je iniciativa „MQ goes green“. Měla by najít mnoho napodobitelů po celém světě. Veřejný prostor by měl být odrazem myšlenek, svobody, umění a přírody.
Umělecký prostor ukazuje světu a už nechce být předzahrádkou [výňatek z žádosti].
Volně pobíhající zajíci v něm skotačili a hravě odkazovali na strhující výstavu Josepha Beuyse v MUMOKu. Po pravé straně se rozkládaly politické bažiny, které zvěstovaly zlomy ve společnosti. Vlevo byl útulek pro bezdomovce a uprostřed Com.Posting.Haufen. V naaranžované politické krajině se návštěvníci setkávali s chrpami, karafiáty a německými duby, jejichž významy se jim odhalovaly prostřednictvím chytrého telefonu a QR kódu. Uprostřed dětského lesa sloužil vysoký stojan jako Speakers Corner. V něm mladí biologové a geologové hledali překvapení ve fauně a flóře nebo nerostné suroviny.
Lesní naučná stezka vedla do waldorfské(!) školky a do zoologické zahrady. Po cestě se nacházela také kolektivně pěstovaná bylinková zahrádka, která poskytovala historické informace o čarodějnicích, léčitelích a visutých zahradách. Nudistická zóna byla naopak v nedohlednu. Dobře zabezpečená ohniště založila v MQ kulturu grilování. A každý čtvrtek se v MQ nacvičoval konec světa a inscenovaly umělé přírodní katastrofy, zatímco o letních víkendech se Waldbühne dvořila divadelnímu publiku. Spisovatelé na mýtině přednášeli poezii a Michael Häupl, který má doktorát z biologie a donedávna byl starostou Vídně, pořádal vědecké přednášky.
Cesta Waldkronenweg vedla zájemce o rekreaci k hotelu „Waldesruh“ nebo ke kempům v umělém lese. Na osvětové mýtině byli k dispozici věřící, sektáři i skeptici, agrární rebelové a ekologové všeho druhu, kteří odpovídali na otázky. Pohádkové lekce (také) pro děti: skřítci, trpaslíci a lesní rošťáci byli na literárním menu. Mezimuzejní spolupráce se zabývala tématem lesa, stejně jako divadlo, mediální umění, architektura a design. Vzdělávací program doplnily semináře prózy pro mysliveckou latinu a další lesní jazyky.
