Kolonie, kterou pohltila země

Ten název zní surrealisticky. Mexiko? Uprostřed česko-polského pohraničí? Můj přítel, vedoucí expedice@Jiří Staš, mi to vysvětluje cestou zelenou krajinou: Horníci na konci 19. a počátku 20. století často pojmenovávali své kolonie podle vzdálených míst – existoval „Nový Jork“ (New York) a právě „Mexiko“. Žily zde tisíce lidí, natěsnaných na malém prostoru, jejichž život byl poznamenán těžbou uhlí.

Dnes z toho už nic nezbylo. Tam, kde kdysi stály dělnické domy, roste hustý les. Je to důsledek extrémního jevu typického pro staré průmyslové oblasti: masivního poklesu půdy způsobeného desetiletími podzemní těžby. Půda se propadla, a tak musela být kolonie v 70. letech evakuována a zbourána. V houštině zůstalo jen jediné místo.

Věčný život pouze ve smrti

Zatímco domy živých byly kámen po kameni bourány a mizely v zemi, město mrtvých – alespoň ve svých zbytcích – přetrvalo. Je to ponurá ironie průmyslové historie: věčný život zde nakonec existoval pouze ve smrti.

Foucaultův hřbitov

Pro mě, jako pro objevitele prostorů a struktur, je tento areál v podstatě tím, co filozof Michel Foucault nazýval heterotopií – jedním z těch „jiných míst“, která existují mimo každodenní prostor, a přesto představují hluboce reálný protipól k běžné společnosti. Foucault tehdy jako ukázkový příklad uvedl hřbitov.

A Karviná-Mexiko tento koncept dovádí do extrému: jedná se o fyzicky reálný prostor, který má zcela vlastní časový systém – heterochronii. Místo, kde se zastavil čas industrializace, zatímco venku převzal vládu les a různé politické systémy vznikaly, zanikaly a měnily se.

Když si prosekáváme cestu hustým, téměř džunglovitým podrostem, najednou před sebou vidíme: zříceninu hřbitovní kaple z roku 1906.

Její cihlové zdi již desítky let odolávají povětrnostním vlivům, ale střecha zcela chybí – nyní je výhled na oblohu ničím nerušený. Tam, kde kdysi stály kostelní lavice, dnes rostou mladé břízy. Příroda si své území důsledně vzala zpět a znovu se obnovuje.

R.I.P.

Pod hustým porostem kapradin a mechu je zde pohřbeno několik set lidí. Jsou to horníci a jejich rodiny, ale také mnoho obětí tragických důlních neštěstí. Mezi kořeny stromů vyčnívají zvětralé železné kříže. Monumentální náhrobky s dvojjazyčnými nápisy – v němčině a polštině – vyprávějí příběhy těch, kteří zde dřeli a zemřeli ve službách průmyslového rozmachu.

Hledači pokladů strukturální proměny

Současnost se jeví jako plná naděje. Místo odpočinku nebude jednoduše ponecháno konečnému chátrání.

Uprostřed lesa jsme narazili na stopy příbuzných a moderních památkářů. Místní česko-polské občanské iniciativy se již několik let s pomocí mačet a lopat prodírají hustým porostem. Zabezpečují kapli před zřícením a opatrně odkrývají hroby.

Zlatá energie v syté zeleni.

Zde se projevuje zajímavý jev: Někdy spočívá skutečná společenská hodnota v tom, že se nechá příroda bujet, zastaví se chátrání, uctí se historie a její lidé, a tak se vytvoří kouzelné místo s aurou a atmosférou na křižovatce mezi minulostí a budoucností.

Moc děkuji za tuto příležitost

.My z CMb.Industries děkujeme organizátorům konference MSID Brownfield za možnost objevit toto kouzelné místo, jeho obyvatele a jeho historii.

Václav Palickal Jiří Stas Lenka Haasová Karel Bařinka Erik Štefanovič Kofola Česko-Slovensko Petr Březina Radim Kaller Jan Hana Svatava Ozdincová Lenka Odstrčilová Barbara VojvodíkováSvětlana Krettková Ondřej Čáp Šárka Šimoňáková Iva Poláková

#MSID #Brownfield #Rozvoj brownfieldů #Strukturální změny #Karviná #Ostrava #kostel#Česko #Hornictví #průmyslová historie #památková péče #Regionální rozvoj#CMbIndustries #Dramatizace v oblasti nemovitostí