08 Říj Návštěvní hodiny aneb když se otevírají zdi

Už jste někdy seděli ve vězení? Pokud ne, ať to tak zůstane. Nikdo takovou zkušenost nepotřebuje. A přesto to může být pozvánkou, když se vězení otevře – nebo lépe řečeno, když zdi, které kdysi obklopovaly zločince, podvodníky, zloděje či „podvodníky“, začnou vyprávět jiné příběhy.

Berggasse. Steyr. Člověk by si mohl myslet, že to není zrovna ideální místo k životu. Vždyť tady byli uvězněni lidé, kteří se dostali do konfliktu se zákonem. Stará věznice je již minulostí, ale prostory zůstaly. Mříže, malé cely, tlumené světlo – to vše i dnes působí poněkud tísnivě.

Vstoupit do těchto prostor jako návštěvník je vzrušující, protože zde není nabízeno nic, co by sloužilo touze po rychlé zábavě. Zde se člověk může ponořit do prostředí, aniž by se musel bát. Když se zde však zavřou dveře a klíč ke svobodě není po ruce, může to člověka přivést k zamyšlení. Tehdy pocítíte stísněnost cely – co asi udělalo s těmi, kteří zde byli uvězněni? Jaké příběhy by mohli vyprávět? Jaký to byli lidé, kteří zde čekali na to, co s nimi bude dál? Myšlenky tak dávají podnět k dalším myšlenkám.

Zaujalo vás to?

Stará věznice ve Steyru má potenciál působit oživujícím dojmem. Je jako stvořená k tomu, aby se stala prostorem pro svobodu umění, svobodu vědy, svobodu výzkumu a myšlení, svobodu vzdělávání, svobodu podnikání a svobodu od nedostatku a strachu. Cely se promění v coworkingové prostory, bývalé nádvoří se stane líhní start-upů a nakonec živým kulturním prostorem.

Cílem projektu „Horizont“, který vznikl ve spolupráci CMb s městem Steyr, je najít zde nové perspektivy, jak překonat beznaděj. Nové příběhy. Nové možnosti.

Místo s bohatou historií se nedá jen tak probudit polibkem. Je třeba ho povzbudit, aby ožilo. Nejlépe s lidmi, v tomto případě spoluvězni, spolupachateli, talismany, typy jako Martin Semmelrogge. Přítel s dlouholetým poutem k tomuto místu. Nezávislý myslitel a nekonvenční člověk. Kultovní herec, který svým hereckým uměním obohatil filmy jako „Das Boot“ a „Schindlerův seznam“. Muž, který se v divadle Hausruck jako padouch stal absolutním miláčkem publika a který v reálném životě nasbíral zkušenosti s mřížemi na oknech. „Nic hrozného,“ říká pak a mluví o „krátkém odpočinku u otce státu“. Že prý neudělal nic zlého. Nikomu nic nevzal, jen si uplatnil své právo.

Semmelrogge oslavuje život a nestydí se vyprávět, jaké to tehdy bylo, když například spolu s kamarádem bez váhání nastartovali otcovo auto, i když by to v tom mladém věku neměl dělat. Nic nezkrášluje. Na to zažil příliš mnoho. Na to příliš cestoval. Na to byl příliš často ženatý.

Byl tím nejvhodnějším prvním hostem v bývalé návštěvní místnosti věznice, jakého si jen lze představit. Jeho čtení bylo tou nejlepší reklamou, protože kulturní formát „návštěvní hodiny“ zde dostal názornou lekci o tom, co se může stát, když se něco nechá být.

Stejně jako se Semmelrogge během svého již 70 let trvajícího života nenechal vtlačit do žádných šablon ani předem daných vzorů, tak i prostor čerpal z jeho vystoupení novou energii. Energii, která může dát vzniknout novému životu.

Proměna jako první krok k novému způsobu jednání. Semmelrogge se ujal role velvyslance, protože je prototypem muže, který vždy sází vše na jednu kartu, nemá žádný plán B a možná by ani u plánu A nedokázal najít vhodnou variantu. Je nekompromisní ve svém konání, vytrvalý ve svém chápání života, v němž svobodu vnímá a interpretuje jinak.

Život je jako horská dráha. Pro mě navždy záhadou. To jsou názvy jeho knih, ze kterých Semmelrogge četl ve Steyru. Potěšilo ho nadšení návštěvníků, místo konání ho fascinovalo. „Číst tady má mnohem hezčí atmosféru než v městské hale.“ Tato slova je třeba chápat jako výzvu, aby se to neomezilo pouze na jednorázovou akci.

Na cestě k nové budoucnosti těchto starých zdí jsou mezikroky nejen možné, ale i žádoucí. Stará věznice se k tomu ideálně hodí – lze zde vyzkoušet, jak obohatit historii budovy na cestě k nové budoucnosti o další příběhy, jak v ní vyvolat novou energii a zároveň dát vzniknout novým formátům. Laboratoř nápadů, místo, které definuje setkávání jinak, než tomu bylo v dosavadní historii domu v Berggasse. Mezičlánek na cestě k novému využití, který v tuto chvíli nevyžaduje mnoho – stačí jen pár drobných úprav a několik pomocných rukou. A také přesvědčení, že to všechno dává smysl.

„Born To Be Wild“ zazpíval Semmelrogge na závěr čtení, těsně předtím, než se rozloučil s návštěvní místností věznice, aby ještě předtím, zatímco seděl v čekárně, pohovořil o své definici svobody. „Nasednu do auta, kde jsem sám, pustím si svou hudbu, rock a trochu metalu, a to je pro mě svoboda – jet tam, kam zrovna chci.“ Zní to jako scéna z klasického road movie, ale není to z žádného filmu, nýbrž ze života muže, který dělá to, co ho baví. „Chci jít dál. Dokud mám ještě energii, chci jít dál.“ Vysloví to, jde ke svému autu, nasedne a prožívá svobodu.

Zdi, které opustil, na něj volají: Vrať se – a přiveď s sebou přátele. Stará věznice ve Steyru je připravena na nová setkání všeho druhu. Dveře jsou otevřené, příležitosti k obnově cel jsou na dosah. To je svoboda, kterou je třeba využít.

Reportáž OÖN:
Semmelrogge ukázal, co by bylo možné | Nachrichten.at

Projekt Horizont Steyr: Horizont Steyr – CMb.industries

Fotografie: MecGreenie Production OG – MecGreenie