Uprostřed této téměř liduprázdné, zarostlé krajiny se tyčí nakloněný kostel svatého Petra z Alcantary v Karviné-Dolech.

Proto se jí také říká „česká Pisa“. Toto srovnání však není zcela přesné, protože město, které se rozprostíralo kolem kostela, již neexistuje. Pisa existuje, Karviná se však stala obětí průmyslové zástavby.

Šikmá věž v Pise se začala naklánět již během výstavby ve 12. století kvůli nesprávným předpokladům ohledně stavebního podloží. Kostel v Karviné se naopak statečně brání následkům uhelného kapitalismu bývalého komunistického Československa.

Pro mě je díky tomu ještě významnějším symbolem odporu – a to nejen v přeneseném smyslu: se sklonem 6,8 stupňů je výrazně nakloněnější než slavná Šikmá věž v Pise, jejíž sklon činí přibližně 3,9 stupňů.

Zánik.

Samotný příběh však nezačíná tím nakloněným kostelem, ale městem, které dnes již neexistuje.

Karvinná bylo město s téměř 30 000 obyvateli a více než 1 800 domy. Byla zde radnice, nádraží, spořitelna, pivovar, kulturní domy, klášterní škola a velký kostel pro přibližně 4 000 věřících.

Pro srovnání: Toto zaniklé město by svou velikostí odpovídalo rakouským městům Bregenz, Leonding, Klosterneuburg, Baden bei Wien, Traun, Wolfsberg nebo Leoben. A zatímco v těchto městech se stále více či méně hemží lidé a panuje zde život, na Karvinnou si dnes vzpomínáme především díky fotografiím, útržkům a příběhům – jako je tento.

Dutina a pekelná propast.

V 19. století se oblast kolem Ostravy a Karviné stala významným centrem těžby černého uhlí. Uhlí se těžilo i přímo pod barokním kostelem. Důsledky byly závažné: v důsledku podzemních dutin se povrch země po celá desetiletí propadal – celkem o neuvěřitelných 40 metrů směrem k Höllenschlundu. Kostel se propadal spolu s ním a přitom se stále více nakláněl na stranu.

Gottesmann odešel, ale nakřivený kostel zůstal.

Na počátku 90. let byla její statika natolik narušena, že hrozilo dokonce její zbourání. To, že dnes stále stojí, vděčí zázraku a tehdejšímu faráři Ernestu Dostálovi, který se za její zachování vehementně zasazoval.

Dejte mi uhlí!

Těžební společnosti se zavázaly financovat rekonstrukci částkou deseti milionů korun. V roce 1994 byl kostel zpevněn a stal se tak symbolem. Symbolem, jehož zvonění dodnes svolává věřící k mši.

Storydoing.

Symboly znamenají pro společnost víc než budovy, kameny či památníky. Dávají společné historii konkrétní podobu. Uchovávají paměť, utvářejí identitu a propojují minulost, přítomnost i budoucnost. Dodávají sílu a motivaci.

Zlatá energie.

My v CMb.Industries víme, že ve stavebních materiálech se skrývá „šedá energie“. „Zlatá energie“ vzniká díky příběhům, které uchováváme – a díky významu, který jim přisuzujeme pro budoucnost. Je to pojivo, které drží společnost pohromadě.

My z CMb.Industries děkujeme organizátorům konference MSID Brownfield za příležitost objevit toto kouzelné místo, jeho obyvatele a jeho historii.

#MSID #Brownfield #BrownfieldDevelopment #strukturální změny #Karviná #Ostrava #kostel #Česko #hornictví #průmyslová historie #ochrana památek #regionální rozvoj #víra #CMbIndustries #dramatizace nemovitostí